17. světový festival mládeže a studentstva se uskutečnil v roce 2010 v Pretorii. Zúčastnilo se jej přes 15000 delegátů ze 126 zemí. Jeho hlavní heslo bylo: Poražme imperialismus, za svět míru, solidarity a sociální přeměny!
Závěrečná deklarace 17. světového festivalu mládeže a studentstva
My, delegáti 17. festivalu studentstva a mládeže, shromáždění ze 126 zemí v počtu více než 15 000 delegátů, jsme se setkali pod heslem "Poražme imperialismus, za svět míru, solidarity a sociální přeměny" na půdě majestátní, dynamické a pulsující Jižní Afriky. Zde jsme bojovali po celá desetiletí, bok po boku, lidé nejrůznějšího původu za svržení tyranie systému apartheidu, udržujícího moc imperialismu nad naším lidem. Bojovali jsme spolu s lidem Jižní Afriky a dnes se zde setkáváme, abychom pokračovali v našem boji proti nespravedlnosti a diskriminaci.
Setkáváme se v Jižní Africe v předvečer stého výročí osvobozeneckého hnutí Afrického národního kongresu (ANC), které bude v roce 2012. Činíme tak, abychom spolu s našimi soudruhy diskutovali to, jak daleko jsme došli v budování ne-rasové, ne-sexistické, demokratické a prosperující společnosti, v boji s plným nasazením za porážku imperialismu ve všech jeho formách. Přišli jsme oslavit konání festivalu v Jižní Africe, vědomi si nádherné role, kterou osvobozenecké hnutí sehrálo, když přineslo do Jihoafrické republiky demokracii, vědomi si toho, že Mládež ANC patří k zakládajícím členům festivalového hnutí a z jeho řad vzešel první africký prezident Světové federace demokratické mládeže. Přišli jsme sem, abychom vzdali poctu příspěvku Andila Yawy a všech festivalových veteránů za to, že nám prostřednictvím festivalového hnutí poskytli nástroj solidarity, bratrství a prostředek změny. Věnovali jsme tento festival boji a odkazu 2 hrdinů, kteří nám umožnili hovořit o solidaritě a míru ve světě: veliteli Fidelu Castrovi a Madibovi Nelsonu Mandelovi. Děkujeme jim za jejich neúnavného ducha.
63 roků poté, co byl první světový festival mládeže zorganizován v Praze, upozorňujeme na důležitou roli, kterou socialistický tábor hrál v podpoře této vrcholné události proti-imperialistické mládeže. Umístění Světového festivalu mládeže a studentstva samo je vyjádřením solidarity s bojem místního lidu. Světový festival mládeže a studentstva je výrazem boje proti imperialismu a boje proti vykořisťování člověka člověkem. Zvláštní význam má příspěvek socialistické Kuby, a to nejen proto, že dvakrát Festival hostila, ale také proto, že tím, že tak učinila v roce 1997, pomohla tím znovu uvést do života festivalové hnutí navzdory potížím mezinárodního protiimperialistického a dělnického hnutí v 90. letech. Blahopřejeme Světové federaci demokratické mládeže k jejímu 65. výročí, za její příspěvek k boji za mír, spravedlnost a festivalové hnutí a v letošním roce také slavíme 65 let vítězství národů nad nacistickým fašismem.
S tím, jak protiimperialistické hnutí mládeže a lidu rozvinulo svůj boj, imperialisté rovněž usilují o konsolidaci svých sil a upevnění svých struktur. Používají všechny mechanismy, které mají v rukou, jako je NATO, AFRICOM, EU, MMF, SB, WTO a všechny způsoby zasahování, jako jsou blokády, sankce, embarga, střety, vojenské intervence, války, okupace zaměřené proti suverénním státům a pokrokovým hnutím. Nová strategická koncepce "NATO 2020", prosazená tento rok v Lisabonu, shrnuje veškeré změny provedené v jeho struktuře v minulých letech (12 nových členských států, využití "Partnerství pro mír" ve svých plánech), mění svůj postoj k soutěži imperialistických sil jako je např. Rusko podepsáním dohod s nimi; posiluje spolupráci s EU, což dokládá, že je imperialistickým organismem pro tvorbu a výchovu vojenských jednotek, působících proti "extremismu", uvnitř i vně hranic svých členů, je zaměřeno především na všechny, kteří bojují za obranu práv lidu a mládeže proti imperialismu. Za těchto okolností se zesiluje útok na protiimperialistické síly, zvláštním projevem toho jsou antikomunistická opatření.
Krize kapitalistického systému tkví v prohlubování jeho vnitřních rozporů, odhalení jeho historické neschopnosti dosáhnout pokroku pro lidstvo. Tato krize vytváří půdu pro nové imperialistické síly, které se v minulosti buď střetly s USA nebo EU, nebo byly jejich spojenci, aby využily různé načasování projevů krize k zvýšení svého vlivu v imperialistické pyramidě, aby získaly větší kus v kapitalistickém boji o trhy a vykořisťování. Krize není důsledkem administrativních modelů ekonomiky nebo poškození systému, působí v celém kapitalistickém světě v zemích vedených jak neoliberály, tak i sociálními demokraty. Jsme ve fázi prohlubování krize, zotavení v následujících letech bude nepatrné: práva mládeže budou i nadále každý den napadána na sociální, ekonomické a kulturní úrovni. To ukazuje historické hranice a selhání kapitalistického systému a jeho neschopnost naplňovat potřeby a touhy lidu a zdůrazňuje nutnost vytvoření společnosti a způsobu rozvoje, který bude usilovat o splnění potřeb a práv mládeže a lidu.
Práva a svobody mladé generace jsou kategoricky porušovány v každém koutu planety. "Kapitalistické globalizace", systém vykořisťování a ovládání lidí a zdrojů tlačí masy mladých lidí na okraj společnosti. Jsou to první oběti sociální nerovnosti na všech úrovních. 212 milionů nezaměstnaných, ve světě, kde je nejisté, dočasné zaměstnání pravidlem, je toho důkazem. Jen mezi lety 2007 a 2009 se toto číslo zvýšilo o 34 milionů. A v důsledku ekonomické krize byla zlikvidována další pracovní místa, což odsuzuje stále více lidí do bídy a chudoby. Bojujeme proti odstraňování pracovních práv, zejména mladých dělníků, kteří více trpí důsledky nezaměstnanosti. Celá generace mladých lidí je přeměňována v generaci bez práv.
Je třeba zdůraznit úlohu mladých žen v boji za svou emancipaci jako součást všeobecného boje proti imperialismu. Ženy, které jsou ještě silněji napadány imperialistickou politikou, si zaslouží naše plné uznání a podporu v zápase za ukončení veškerého zneužívání a diskriminace, které existují v našem světě, v zápase, jenž je součástí našeho zápasu s imperialismem.
"Vnější dluhy a schodky", které se v mnoha zemích staly skutečností, jsou výsledky politiky prosazované kapitalistickými silami ve všech zemích, nezávisle na jejich postavení v rozložení sil. Odrážejí nerovnoměrný vývoj a dělbu práce v kapitalistickém systému. Jsou využívány tak, že vládnoucí třída v zemích půjčujících, i v těch, které si samy půjčují, se stává silnější, zatímco lid trpí břemeno krize na svých zádech. V mezinárodním imperialistickém systému není místo pro rovné a respektující vztahy mezi státy a národy, je to další důkaz nutnosti revoluční společenské přeměny systému, který přináší nerovnost a bídu.
Imperialistický hon za ziskem ženoucí kupředu bezuzdné vykořisťování přírodních zdrojů planety vyplývá z logiky ničení a je hlavní hrozbou pro životní prostředí a budoucnost planety. Problematika životního prostředí nabírá alarmujících rozměrů vzhledem k produkci geneticky modifikovaných (GM) organismů, které ohrožují budoucnost lidstva. Voda po celém světě je stále více a více cílem pro vykořisťovatelský charakter kapitalismu a je používána jako strategická a politická zbraň imperialismu. Strategií imperialismu je přenést odpovědnost za problémy životního prostředí na lidi a individualizovat to, co je prezentováno jako řešení, s cílem zvýšit ještě více zisky velkých firem prostřednictvím tzv. "zelených" produktů.
Imperialistická politika válečného štvaní vyvolává takové krize jako je uprchlictví, miliony lidí, kteří jsou nuceni opustit své domovy, pozemky, práce a rodiny. Důrazně odsuzujeme imperialistickou hospodářskou politiku, intervence a okupace, které vedly ke vzniku milionů imigrantů, přebíráme zápas za obranu práv imigrantů v práci, vzdělávání, sociálních službách. Žádná lidská bytost nemůže být mimo zákon.
Imperialistická politika útočí na plný rozvoj vzdělávání mladých lidí, brání jim v přístupu k bezplatnému a kvalitnímu vzdělání, to je ke škole založené na výchově ke svobodě a obhajobě míru. Bráníme a bojujeme za vzdělávání jako veřejné a společné bohatství, univerzální lidské právo, jehož dostupnost musí být zajištěna státem. Odmítáme záměry privatizace, jejíž obětí jsou veřejné instituce různých úrovní. Žádáme vypuštění oblasti vzdělávání z dohod WTO - vzdělání není zboží!
Nárůst užívání drog u mladých lidí je nebezpečný jev, který dokazuje úpadek kapitalistického systému. Miliony mladých lidí žijí s AIDS, zejména v Africe a Asii. Velké farmaceutické trusty monopolizující výrobu a distribuci potřebných léků profitují z pandemií místo poskytování prostředků léčby. Děti jsou zneužívány a nuceny do vojenských operací, prostituce a obchodu s drogami, zvyšuje se počet dětí žijících na ulici.
Navzdory této ofenzívě pokrokové a mírumilovné síly odolávaly, dobývaly důležitých vítězství a sílily. Boj za mír byl v průběhu let velice důležitý a těmito posledními akcemi se snažíme zvýšit vědomí mas mládeže a zaměřit boj proti nepříteli míru, proti imperialismu. Boj na národní úrovni hraje ústřední úlohu v boji proti konkrétním opatřením týkajícím se mládeže. Zdůrazňujeme význam vítězství dosažených v zápasech studentů, dělníků, rolníků, původního obyvatelstva a ženských hnutí v časech jako jsou tyto. Chceme podtrhnout důležitost několika volebních vítězství a další pozitivní výsledků pokrokových stran a koalic.
Afrika i mnoho let po dosažení politické nezávislosti zůstává politickým a ekonomickým polem pro USA a jeho spojence. HIV / AIDS je stále život ohrožujícím problémem schopným vyhladit celou africkou rasu, spolu s malárií a jinými onemocněními vyrobenými imperialisty. Na AIDS a extrémní chudobu umírá každé tři vteřiny jedno dítě. Odsuzujeme nespravedlivé sankce proti Eritreji a vyzýváme k bilaterálnímu řešení konfliktu s Etiopií bez jakéhokoliv vnějšího zásahu. Růst americké přítomnosti v Africe prostřednictvím AFRICOM, jenž je využíván jako vojenský rozpínavý projekt v Africe, umožnil USA nastolovat vůči africkým zemím závažné vojenské výhružky. Odsuzujeme zřizování vojenských základen ve jménu AFRICOM a požadujeme po Botswaně jejich okamžité odstranění, neboť představují trvalou hrozbu pro bezpečnost zemí Jihoafrického rozvojového společenství, a podporujeme boj lidu za dosažení demokracie. Odsuzujeme úmyslné financování občanské společnosti a opozičních stran v Africe Západem s cílem provádět změny režimů ve jménu tzv. "rozvoje". Dále odsuzujeme ICC (Mezinárodní trestní soud) pro jeho zřejmý útok na africké vůdce, stejně jako všechny mediální kampaně podporované imperialismem k destabilizaci regionu. Trváme na solidaritě s lidem a mládeží Svazijska a požadujeme propuštění všech politických vězňů. Důrazně odsuzujeme pokračující vojenskou okupaci Západní Sahary Marockým královstvím a požadujeme respektovat právo na sebeurčení a nezávislost saharského lidu. Marocká vláda by měla okamžitě ukončit blokádu okupovaných území Západní Sahary a umožnit vstup na toto území mezinárodním pozorovatelům a nezávislým médiím. Odmítáme a odsuzujeme všechny formy porušování lidských práv, včetně pronásledování, svévolného věznění, zmizení a mimořádných soudů atd., které páchají marocké úřady proti příslušníkům saharskému lidu a požadujeme propuštění všech politických vězňů a odstranění zdi rozdělující toto území. Dále naléhavě vyzýváme k okamžitému zrušení hospodářských sankcí proti Zimbabwe, které stále působí nevýslovnou bolest a utrpení obyvatel, a jsou rovněž katalyzátorem jejich programu na svržení režimu v Zimbabwe. Jsme solidární s revolucionáři v Africe a vyzýváme je, aby zachovávali svoji pevnou pozici proti imperiálním tendencím. Vítáme druhou fázi afrického lidového boje, boje za ekonomickou nezávislost prostřednictvím prosazování práva na vlastní vývoj, znárodnění nebo jakékoli jiné formy posílení lidu. Blahopřejeme lidu Angoly k procesu obnovy, který je v této zemi realizován. Soucítíme se západoafrickými zeměmi v krizích, převratech a politické nestabilitě, způsobené pronikáním imperialismu, a vyzýváme k naléhavému řešení a k udržení politické stability. Vyzýváme k zastavení porušování lidských práv v Súdánu, zejména v Dárfúru a voláme po míru v této zemi, stejně jako požadujeme svobodu působení odborových organizací. Přes to odsuzujeme jakékoliv imperialistické intervence proti Súdánu. Krize v Pobřeží slonoviny, Nigeru a Guiney i problémy v Nigérii přinášejí řadu ponaučení při vyhodnocování současného politického terénu v západní Africe. Odsuzujeme rovněž zapojení imperialistických kompliců do atentátů na hlavy států v Burkině Faso. Také tlak přicházející z Evropy a Spojených států si vynutil podepsání kořistnických smluv o využívání nerostných surovin (jak se stalo i v Západní Sahaře ze strany EU), což ruinuje a ožebračuje většinu zemí, kterým je tak odpírána schopnost místních investic a způsobován útěk mládeže při hledání lepších životních podmínek. Ten má za následek obrovské ztráty na životech při emigraci.
Asijsko-tichomořská oblast zůstával jednou z výbušných oblastí světa, odrazovým můstkem vojenských provokací a ozbrojených konfliktů, stejně jako hromadění zbraní a vměšování, které vážně ohrožuje mír a bezpečnost v Asii i ve světě. Současný vývoj v této oblasti ukázal, že USA a NATO rozvíjejí společnou imperialistickou strategii pro asijsko-tichomořskou oblast. Usilují o založení nových politicko-vojenských skupin s cílem rozšířit okruh vojenských činností pokrývající celou oblast Asie a Tichomoří. Rostoucí americká vojenská přítomnost v Indickém oceánu a Tichomoří, americko-izraelské strategické spojenectví a rostoucí vojenská spolupráce s reakčními režimy v Perském zálivu představuje vážnou hrozbu pro mír, stabilitu a bezpečnost v regionu. V jižní Asii se imperialistická intervence prohloubila zejména v důsledku zásahu USA v Afghánistánu a Pákistánu. Tak zvaná Af-Pak strategie Spojených států sledující jejich naprosto sobecké zájmy má za následek jen vážnou politickou nestabilitu v oblasti, nemluvě o brutálním zabíjení a ztrátách na životech a majetku, kterým čelí obyčejní lidé v jižní Asii v důsledku do očí bijící agrese amerického imperialismu. Vyjadřujeme naši podporu íránskému lidu a mládeži v boji proti represivnímu, antikomunistickému a nedemokratickému režimu, který by měl být přemožen lidem samým bez jakéhokoliv imperialistického zásahu, jenž je pro nás nepřijatelný. Odsuzujeme obrovskou americkou vojenskou přítomnost na Korejském poloostrově a požadujeme nahrazení dohody o příměří z roku 1953 komplexní mírovou dohodou. Vyzýváme mladé lidi celého světa k připojení se k mezinárodní kampani solidarity na podporu korejského lidu a mládeže v jejich spravedlivé věci národního sjednocení pod hlavičkou Společného prohlášení Severu a Jihu z 15. června a budování prosperující, silné a socialistické země. Odsuzujeme rozmístění amerických vojáků na Filipínách a jejich úlohu v boji proti národním revolučním silám. Trváme na solidaritě se zápasem mladých lidí v Bangladéši. Vyjadřujeme naši solidaritu s lidem a mládeží Nepálu v jejich boji za novou federativní demokratickou republikou. Požadujeme návrat všech Bhútánských uprchlíků do jejich země se zachováním úcty a důstojnosti. Podporujeme boj barmského lidu za obnovení demokracie a propuštění všech politických vězňů stejně jako vítáme propuštění Aung San Suu Kyi. Podporujeme boj pokrokového hnutí na Srí Lance za národní jednotu. Zdravíme vietnamskou mládež a lid v jejich boji za národní nezávislost a socialismus, v době oslav 65. výročí zrození Vietnamské demokratické republiky (dnes Vietnamská socialistická republika), a vyjadřujeme naši solidaritu s vietnamskými oběťmi amerického dioxinu Agent Orange v jejich boji za spravedlnost.
V Latinské Americe a Karibiku udělaly pokrokové síly významné kroky v boji proti zájmům imperialismu a jeho politiky volného obchodu. Tyto kroky jsou vyjádřeny v integračních mechanismech v oblasti jako ALBA-TCP, UNASUR, MERCOSUR a v budoucím vytvoření Společenství latinskoamerických a karibských států; naším cílem je spravedlivé rozdělení zdrojů kontinentu s fiskálními opatřeními proti velkým monopolům, které nám umožní zotavit se z více než 500 let vykořisťování a zaostalosti. Odsuzujeme imperialistickou politiku intervencí USA prostřednictvím rozmisťování vojenských základen a misí v regionu, jak tomu je v Panamě, Kolumbii a na Haiti a reaktivaci 4. flotily, jejichž cílem je zesílit útok proti revolučním procesům v Ekvádoru, Bolívii, Nikaraguy a zejména proti revoluci ve Venezuele, protože představují historickou a revoluční alternativu ke kapitalistickému systému. Odsuzujeme další mechanismy zasahování, jako je terorismus a obchod s drogami, protože mají přímý vliv na lid, jako je tomu v Mexiku. Trváme na solidaritě s kolumbijským lidem, obětí neustálých politických vražd nařízených imperialisty, stejně jako odmítáme využití panamského kanálu pro intervenční geostrategické zájmy, k průjezdu válečného vybavení a jaderných zbraní. Podporujeme boj lidu Portorika za jeho plné sebeurčení a jsme solidární s Haiti, nacházejícím se v kruté situaci oběti kolonialismu. Důrazně odsuzujeme převraty, které se konaly v Hondurasu a Ekvádoru, zaměřené na destabilizaci pokrokových procesů v regionu a jsme si vědomi role členů Světové federace demokratické mládeže při obraně a bojích v obou zemích. Požadujeme spravedlnost za zavraždění soudruha Edwina Pereze, generálního tajemníka Komunistické mládeže Ekvádoru, a odsuzujeme nespravedlivé pronásledování, jehož cílem byl lid Mapuchi v Chile. Vyjadřujeme naši solidaritu s boji mladých lidí v Karibiku. Vyjadřujeme naši solidaritu se zápasy domorodých a původních obyvatel za plné sebeurčení. Víme, že mládež Kanady a USA trvá na přátelství s lidem celého světa, a ne na válkách a imperialismu, který jejich vlády podporují. Odsuzujeme nespravedlivou ekonomickou, finanční a obchodní blokádu uplatňovanou po více než 50 let proti kubánskému lidu, ta je jasným porušením mezinárodního práva, dále požadujeme od vlády USA okamžité propuštění pěti kubánských nespravedlivě uvězněných občanů, kteří již víc než 12 let trpí v amerických věznicích.
Posledních roky potvrdily, že Evropská unie je imperialistickým nástrojem, který podporuje a podněcuje opatření k vykořisťování lidu a mládeže, intervenuje vně i uvnitř členských států, mnohokrát přitom používá pláštíku údajné obrany "lidských práv", přičemž sama selhává v jejich respektování. Nedávná "úsporná opatření", na jejichž zavedení se pod záminkou kapitalistické krize dohodly národní vlády s EU, požadující oběti od dělníků, zatímco monopoly (banky a velké korporace) získávají miliardy, aby si zajistily své zisky, stejně jako opatření uvalená vládami na lid - to vše jsou důkazem našeho rozboru. Odpor lidu se významně projevil v Británii, Francii, Německu, Řecku, Irsku, Portugalsku a Španělsku, kde důležitou úlohu hrají mladí pracující. Ve školství po celé Evropě je obecný trend zavádění třídních bariér a privatizování, přičemž zvláště silným projevem této tendence je "boloňský proces" zaváděný v každé zemi. Ve většině zemí probíhaly na úrovni vyššího a středního vzdělávání důležité zápasy, které vyjadřovaly odpor proti obecnému útoku na právo na vzdělání. Bok po boku s útokem na sociální úrovni rychle vzrůstaly útoky proti demokratickým právům obecně, a zvláště pak antikomunistické útoky, projevující se rostoucím pronásledováním komunistických stran a mládežnických organizací v mnoha evropských zemích, se zvláštním vyjádřením ve východní Evropě, s případy jako jsou ty, které se staly v České republice, Maďarsku, Polsku, Lotyšsku, Litvě a Estonsku, kde došlo k zákazům (nebo pokusům o ně) komunistických organizací a k vzestupu a podněcování neofašistických sil. Xenofobní opatření řídící se eurounijní doktrínou "evropské pevnosti" podporují jako podklad pro řešení krize pronásledování imigrantů ospravedlněné sociálními problémy, které vyplývají z politiky národních vlád orientované pouze na zisk. Tyto procesy se projevují s velkými důsledky v zemích jako Francie, Německo a Itálie. Vystupujeme proti pokračujícím změnám hranic na Balkáně spojeným i s tzv. "nezávislostí" Kosova, které se stalo obrovskou vojenskou základnou NATO a USA. Dále vyjadřujeme naši solidaritu s lidem a mládeží Kypru, řeckými a tureckými Kypřany, proti turecké okupaci, zdůrazňujeme velké úsilí od zvolení Dimitrise Christophiase prezidentem republiky a náš závazek k bikomunální bizonální federaci s jedním občanstvím, jednou mezinárodní identitou a jednou suverenitou jako spravedlivé řešení a ukončení okupace.
Vyjadřujeme naši solidaritu se studenty a mládeží v Palestině, Iráku a arabských zemí a podporujeme vytrvalost Palestiny v odporu proti blokádě a útlaku. Odsuzujeme rasistické nehumánní praktiky sionistického Izraele s politikou zabíjení, vyhánění a usazovaní se v Palestině, zejména v Jeruzalémě, a na různých okupovaných arabských územích. Žádáme také ukončení izraelské okupace, odstranění osad a apartheidní zdi a podporujeme zřízení nezávislého palestinského státu s východním Jeruzalémem jako hlavním městem podle rezoluce OSN. Žádáme OSN a státy světa, aby okamžitě uznaly Palestinský stát. Odsuzujeme válku a blokádu proti Gaze a požadujeme její ukončení potrestání sionistických válečných zločinců; také žádáme znovuprosazení rezoluce OSN, která klade na jednu úroveň sionismus a rasismus. Vyzýváme k okamžitému propuštění všech palestinských a arabských vězňů zadržovaných v izraelských a amerických věznicích. Odsuzujeme okupaci Iráku, podporujeme právo iráckého lidu na odpor a požadujeme okamžité stažení okupačních vojsk. Podporujeme svrchovanost, bezpečnost, stabilitu a jednotu Iráku. Odsuzujeme terorismus ve všech jeho formách, stejně jako americké tajné vojenské operace v oblasti. Vyjadřujeme naši solidaritu se Sýrií proti izraelské okupaci syrských Golanských výšin a odsuzujeme "Zákon o odpovědnosti Sýrie" schválený Kongresem USA. Podporujeme také zápasy libanonské mládeže za dokončení osvobození Sheby a Kfarshoby z izraelské okupace a odsuzujeme izraelskou válku v roce 2006, které vedla k 1 300 libanonských obětí. Odsuzujeme vnější vměšování do vnitřních záležitostí Libanonu. Podporujeme národní dialog v Jemenu a zdůrazňujeme bezpečnost a jednotu Jemenu. Požadujeme stažení Španělska z Ceuty a Melilly. Podporujeme egyptskou mládež a mládež států Perského zálivu v jejich boji za zavedení demokratických práv, principů spravedlnosti a rovnosti, a vyjadřujeme solidaritu s nimi proti represivním zákonům a za pracovní práva. Žádáme také řešení příčin přistěhovalectví z Afriky do Evropy směřující přes země severní Afriky. Podporujeme boj arabské mládeže za hospodářskou integraci a požadujeme okamžitou demontáž izraelského jaderného arzenálu.
17. světový festival mládeže a studentstva se koná v průběhu Mezinárodního roku mládeže vyhlášeného OSN. Stejně jako se to stalo v roce 1985, je Světový festival mládeže a studentstva opět prozatím největším setkání mládeže v tomto roce. Ještě důležitější je, že Světový festival mládeže a studentstva je nejvíce související akcí, protože nejjasněji ukazuje skutečné problémy mládeže. Na rozdíl od mnoha jiných aktivit a skutečného rámce Roku mládeže OSN, na tomto festivalu mládež světa nachází největší platformu k odsouzení problémů a útoků, kterými trpí ze strany imperialismu a jeho agentů.
My, mládež a studenti celého světa jsme se sešli na tomto historickém festivalu, abychom pozvedli naše hlasy proti všem chorobám vyvolávaným imperialismem, který prochází svou největší globální krizí. Imperialistický světový řád žene lidstvo na pokraj globálního střetu, s všudypřítomným nebezpečím jaderné války, na základě jeho politiky hegemonie, která chce určovat současnost a budoucnost lidstva.
Úkolem dneška je pokračovat v boji za rozvoj mládeže a za naše hospodářské, sociální a kulturní hodnoty, a nikoli hodnoty dekadentního systému, které se na nás snaží uvalit. Budeme budovat budoucnost spravedlnosti, rovnosti, míru, naděje a radosti pro lidstvo. Budoucnost nové etapy dějin je v našich rukou a záleží na lidu, pracujících masách a světové mládeži a jejich síle k prosazení změny, abychom budovali svět míru a solidarity, kde moc a vyrobené bohatství bude patřit lidu a mládeži světa.
Děkujeme lidu Jižní Afriky za přivítání ve své zemi a za společnou oslavu příležitosti uvidět proměnu Jižní Afriky. Zavazujeme se vám, že mládež světa nikdy nepřestane stát na stráži v úsilí o dosažení světa osvobozeného od imperialismu. Začněme připravovat 18. světový festival mládeže a studentstva!
Rozhovor Haló novin s Radimem Gondou, vedoucím české delegace na 17. světovém festivalu mládeže a studentstva
Jak bys coby vedoucí české delegace zhodnotil 17. světový festival mládeže a studentstva vcelku? Nebyla podle tebe chyba, že Světová federace demokratické mládeže odmítla původní pozvání Běloruska uspořádat festival v termínu v létě 2009? Nebyl tento předvánoční termín na škodu větší účasti a dostupnosti pokrokové mládeži z více koutů světa?
Festival měl řadu rozměrů a významů. Přivedl na základě jednotné myšlenky boje proti imperialismu a kapitalismu, za sociální transformaci, národní sebeurčení a práva mládeže na jedno místo 15 tisíc mladých lidí z celého světa. Umožnil jim nabýt nových zkušeností, získat informace o podmínkách života a činnosti zahraničních partnerů, nahlédnout do problémů Jihoafrické republiky a osobně poznat politické síly, které porazily režim apartheidu.Světová federace demokratické mláde že dostala nabídky na konání festivalu z více zemí, nejen z Běloruska. Myslím si, že konečné rozhodnutí o tom, že hostitelem bude Jihoafrická republika (JAR), bylo dobré. Festival v JAR byl vyjádřením podpory federace a jejích členských organizací progresivním silám a změnám v JAR. A předvánoční termín konání festivalu? Nám nezpůsobil žádnou potíž, Vánoce trávili delegáti doma. Je to tak trochu i otázka priorit, i kdyby byl festival přes Vánoce, my jako komunisté bychom se ho zúčastnili. Pro nás byl svátkem on!
Nakolik reprezentativní bylo složení české delegace?
V Evropě sdružuje Světová federace demokratické mládeže v podstatě výhradně komunistické mládežnické organizace. V České republice je jejím členem, který současně zaujímá prestižní funkci člena řídícího výkonného orgánu tzv. Všeobecné rady Světové federace demokratické mládeže, Komunistický svaz mládeže (KSM). Právě ten byl prezidentem federace Tiagem Vieirou požádán o organizování české delegace. Delegaci na konci náročného přípravného procesu tvořili čtyři zástupci KSM, tři delegáti KSČM a spolu s námi i jedna delegátka naší partnerské Komunistické mládeže Polska (KMP). Při přípravě vypravení delegace jsme oslovili KSČM na úrovni vedení strany i krajských rad. Všechny delegáty, které českému přípravnému výboru KSČM navrhla, jsme přijali a stali se součástí naší delegace. Z mnoha důvodů nicméně byly podmínky organizování a financování delegace do JAR mnohem složitější než tomu bylo v případě předchozích festivalů po roce 1989. Celková ekonomická situace, do níž byla strana přivedena, spolu s ne úplným doceněním významu největšího celosvětového setkání mladých komunistů a levicových aktivistů za posledních pět let vymezily limity reálných možností účasti. Musím ale říct, že přes všechny problémy bylo vypravení osmičlenné delegace mnohem lepším výsledkem, než jaký jsme na začátku vůbec předpokládali. Jen pro srovnání... slovenští komunisté tentokrát delegaci vyslat nedokázali, což nás hluboce mrzelo, účast polských komunistů jsme fakticky zajistili my, z Maďarska byl jeden delegát, z Rakouska pět a z osmkrát většího Německa srovnatelných téměř 70 delegátů.
Milan Krajča byl dlouhou dobu místopředsedou Světové federace demokratické mládeže. Nakolik to pomohlo české delegaci v JAR?
Dlouholetá práce Milana Krajči v mezinárodním komunistickém hnutí, ve vedení Světové federace demokratické mládeže, ale třeba i ve funkci člena Výkonného výboru Světové rady míru a zejména jeho osobní nasazení v době organizování obrovské mezinárodní kampaně proti ilegalizaci KSM samozřejmě napomohly vybudování pevné pozice KSM v zahraničí i v očích Světové federace demokratické mládeže, která k nám přistupuje jako k důležitému partneru ve střední Evropě. A skutečnost, že KSM odmítl respektovat a smířit se s antikomunistickým zákazem a dokázal jej u soudu s podporou zahraničních partnerů porazit, byl důležitý z celoevropského hlediska. V zahraničí si důležitost boje proti antikomunismu velmi silně uvědomují a nezaujímají tváří v tvář antikomunistickým útokům pozici mrtvého brouka. A byla to právě Světová federace demokratické mládeže, která realizovala svoji vlastní mezinárodní kampaň na podporu KSM!
Co znamenala účast na festivalu pro polskou členku vaší delegace?
Účast Ludmily Dobrzyniecké nebyla náhodná. KSM se snaží podporovat naše polské soudruhy, kteří žijí a pracují v mimořádně těžkých podmínkách, dlouhodobě a zcela konkrétně. Osobně jsme např. v roce 2010 ve Varšavě podpořili jejich demonstraci proti přijetí novely trestního zákoníku zavádějícího kriminalizaci používání komunistických symbolů. Dali jsme si za cíl zajistit financování cesty pro jednoho zástupce mladých polských komunistů, kteří by se jinak festivalu nezúčastnili. Jen ta solidarita má smysl, která je naplněna konkrétními činy. Ludmila se stala platnou součástí naší delegace, pomáhala nám stejně jako my jí, vedla za svoji organizaci samostatná jednání se zahraničními partnery a vystupovala na seminářích. Své zkušenosti, jichž v Pretorii nabyla, v práci mezi polskými komunisty určitě zúročí.
A co pracovní pobyt v JAR znamenal pro tebe osobně?
Možnost učit se, získat nové informace a kontakty, inspiraci pro další práci KSM, informování zahraničních přátel o situaci v ČR. O tom všem bych chtěl i s dalšími delegáty hovořit na přednáškové besedě o festivalu s mezinárodní účastí, která se uskuteční už tuto sobotu od 10 hodin v sídle ÚV KSČM v Praze 1, Politických vězňů 9, v sále č. 76. Srdečně na ni zvu všechny čtenáře Haló novin. Možná budeme mít pro všechny i nějaké to překvapení.
Mohou světové festivaly pokrokové mládeže dokázat něco víc v době internetové komunikace a Facebooku? Není festivalové dostaveníčko samo o sobě už jen příjemnou chvilkovou iluzí lidí kolem federace? Dílčí úspěchy snad, ale nemáme-li na své straně armádu financí, nemůžeme očekávat, že se před námi budou třást nadnárodní monopoly...!?
Mám na to odlišný názor. Předpokladem úspěšné revoluce jsou nejen vhodné objektivní podmínky, ale i organizovaný činitel s jasně stanovenými revolučními cíli a programem cesty k jejich realizaci, který je schopen formovat, mobilizovat pro jejich prosazení rozhodující společenské skupiny. S tím je spojen ideologický boj o vědomí, zápas o kulturní hegemonii. Ten nelze vyhrát rozhodnutím u žádného stolu, ale dlouhodobou systematickou prací. Součástí takového náročného úsilí jsou i festivaly. Lidová hnutí a socialistické revoluce porazily ekonomickou a vojenskou moc kapitálu v reálném mocenském boji na základě lidové mobilizace a s pomocí mezinárodní solidarity. Socialistickou revoluci nelze postavit na přijetí systémové logiky nepřítele, tedy moci kapitálu, kdo tak učiní, ten prohrál!
Roman Janouch
Lekce internacionalismu z Jihoafrické republiky
Od 13. do 21. prosince se v Pretorii v Jihoafrické republice (JAR) uskutečnil Světový festival mládeže a studentstva. Bylo to v historii již sedmnácté setkání, které představuje jednu z nejdůležitějších celosvětových akcí mládežnických organizací ze všech zemí světa, které bojují proti imperialismu, za sebeurčení národů a národní suverenitu. Země, která v loňském roce hostila festival - JAR, má velký symbolický význam: představuje národy a lid, který bojoval a osvobodil se od režimu apartheidu, od režimu segregace, který, jak to zdůrazňuje zavěrečné prohlášení festivalu "byl nastolen imperialistickými mocnostmi, aby se zvětšila nadvláda nad lidem Jižní Afriky". Hodnota JAR nespočívá jen v emancipačním charakteru boje jeho lidu proti segregaci, ale spočívá v její roli nezávislého státu, v rostoucí ekonomice odpoutané od amerického imperialismu a NATO: země, která kráčí k vítězství nad sociální nerovností a za světový pořádek, který odmítá všechny formy konfliktu mezi národy.
Heslo festivalu hlásá: "Poražme imperialismus, za svět míru, solidaritu a sociální přeměny". Toto heslo bylo vůdčí idejí, která spojovala veškeré aktivity na Festivalu, od diskusí po konference, od seminářů po setkání mezi delegacemi z různých zemí. Během těchto nekončících dní, naplněných hudbou a písněmi zemí z celého světa, od Brasilie po Palestinu, od Vietnamu po Spojené státy, se živě diskutovalo na přečetná a aktuální témata: od boje za mír po právo na národní suverenitu, od antiimperialismu, antifašismu, antisecesionismu až po proces reformy vzdělávacího systému na různých kontinentech. Intenzivní rozhovory a konfrontace o zvláště delikátních otázkách mezinárodního charakteru, jako je Palestina, Západní Sahara, Kuba, Venezuela, Latinská Amerika, Indie a Asie pokryly značný prostor festivalové diskuse.
Jedním z diskutovaných argumentů nemohla nebýt ekonomická krize. Ta byla analyzována ve svých různých aspektech a důsledcích, jež vyvolává v různých zemích. Jeden z elementů, který bych chtěl zdůraznit, je analýza, kterou některé komunistické organizace realizovaly, poté co uznaly dramatičnost jejího průběhu. Krize může představovat i element, na který komunistické organizace mohou apelovat. Dávejte dobrý pozor, ne logika čím hůře tím lépe. Vzniklá sociální krize představuje terén radikalizace pro komunistické síly, které s touto ekonomickou krizí mohou dosáhnout prohloubení uvědomění nemajetných tříd a těch které se proletarizují. S touto krizí se ukazuje, že je to kapitalismus, který je v krizi, a že změna může přijít jen tehdy, když bude revolucionizován tento výrobní způsob.
Tyto analýzy a diskuse s jinými organizacemi se neomezily na výměnu informací a názorů, ale byly užitečné pro nastínění základních směrů společné práce, kterou se v příštích letech musíme snažit vytvořit.
Společná práce se dnes, na evropské úrovni, prezentuje v zárodečných a molekulárních formách, snad příliš obrácená na reformu formačních systémů, které jsou dnes předkládány na kontinentální úrovni, nebo těch týkajících se trhu práce. Naším cílem musí být to, aby byla dána ústrojnost naším kritikám, jejich zařazením do plánu celkového protestu.
Události Festivalu šly v tomto směru: od seminářů věnovaných analýze úlohy nadnárodních institucí, kdy se diskutovaly a důkladně prozkoumaly problému uvnitř celkového světového rámce, po workshopy, které pojednávaly o konkrétních bojích v jednotlivých zemích, až po konference zakončené směry praktické činnosti a setkávání se. Silný dopad z těchto setkání měla dvoustranná jednání, při kterých se s různými delegacemi diskutovala agenda, kterou je třeba realizovat v příštích měsících.
Mezi události s největším významem zaručeně patřil antiimperialistický tribunál, trvající dva dny, kdy se velký sál změnil na aulu tribunálu, kde dostaly prostor "obžalovací řeči" suverénních států, které utrpěly vnějšími zásahy a vměšováním. Národní suverenita a svoboda zvolit si vlastní vládu zůstává pro mnohé národy ještě vzdáleným cílem, a tam, kde se toto právo stalo skutečností, cizí ekonomické zájmy natahují ruce přes hranice suverénních států, aby určovaly vnitřní politiku ve svůj prospěch. Často k tomu dochází za cenu porušování lidských práv s těžkými a krvavými represemi vůči pokrokovým silám.
Na konci této velké události jsme zažili jeden z nejkrásnějších a nejvíce evokujících obrazů Festivalu: kubánská delegace prochází celým prostorem za zpěvu Internacionály.
Festival, odlišnost realit, jejichž jsme součástí, a šíře sdělených zkušeností nám dávají představu o měnícím se světě. A Jižní Afrika, země hostitelka je jedním ze symbolů těchto změn. Vykořisťované země, národy utlačované koloniálními mocnostmi, které dnes přicházejí na scénu, aby požadovaly svobodu a emancipaci, jakož i samostatnou roli, důstojnou a nezávislou na geopolitice pruhů a hvězd. Tyto zkušenosti, i když s různými rozpory, pomáhají rozšiřovat náš pohled na to, co se odehrává za hranicemi Evropy.
Překrásná atmosféra, srovnávání, setkávání se se soudruhy z delegací z různých zemí, atmosféra solidarity, která v těch dnech zachvátila Tshwane Events Center, ústřední místo Festivalu, nám jasně ukazuje, jak naše ideály, i když jsou u nás v Itálii v krizi, ve zbytku světa naplňují cestu své konkretizace, o kterou se lze opřít. Miliony lidí ve svých zemích rozvíjejí boj za sociální přeměny.
Internacionální charakter našeho boje jde za rámec krize, které jsme v této fázi svědky, a pomáhá nám pochopit, že jsme součástí procesu, který po léta postupuje směrem ke změně.
Franco Tomassoni
Uskutečnil se 17. světový festival mládeže a studentstva
V prosinci 2010 se v jihoafrické Pretorii konal 17. světový festival mládeže a studentstva. Festival je největším světovým setkáním mladých komunistů, levicových aktivistů, představitelů sociálních hnutí a dalších pokrokových organizací. Zároveň je také největší akcí mladých konající se v průběhu letošního roku vyhlášeného OSN za rok mládeže. Setkání zástupců levicových a pokrokových mládežnických organizací bylo slavnostně ukončeno v úterý dne 21. 12. 2010. Účastnící festivalu měli možnost vyslechnout řadu přednášek, seminářů a workshopů na různá politická či sociální témata. Většina delegací se prezentovala i ve svých vlastních stáncích. Mezi nejvýznamnější přínosy každého festivalu patří možnost osobního setkání a získání informací ze zahraničí bez cenzury. Bilaterální rozhovory tvořily hlavní náplň činnosti většiny delegátů.
Česká delegace využila možnosti prezentovat problematiku antikomunismu na semináři v sobotu dne 18. prosince. Tento den byl vyhrazen evropským otázkám, podobně jako měly jiné kontinenty či významné oblasti vyhrazeny další dny. V asi dvacetiminutovém vystoupení informoval zástupce Komunistického svazu mládeže (KSM) Radim Gonda o antikomunismu a útocích na představitele komunistických organizací v ČR. Seznámil posluchače s jednotlivými antikomunistickými zákony, s právními útoky proti komunistům a s antikomunistickými státními institucemi včetně Ústavu pro studium totalitních režimů. Následně hovořil o antikomunistických kampaních nevládních organizací, jako je Konfederace politických vězňů. Podtrhnul skutečnost, že antikomunismus v České republice není jen záležitostí prostého odmítání myšlenky komunismu, ale je provázen násilnostmi proti členům KSM a KSČM a schvalováním zločinů spáchaných antikomunistickými zločinci v době před listopadem 1989, kteří jsou dnešní oficiální propagandou líčeni jako hrdinové. Konkrétně uvedl teroristickou činnost gangu bratří Mašínů a Milana Paumera a veřejné mediální schvalování teroristické činnosti namířené proti socialistické společnosti. Posluchačům semináře bylo po vystoupení rozdáno anglickojazyčné festivalové vydání časopisu KSM Mladá Pravda, které obsahovalo doplňující informace týkající se zákazu KSM.
Zástupci české delegace byli kontaktováni nebo sami kontaktovali řadu organizací. Jednání probíhala zejména s tradičně blízkými organizacemi jako je Komunistická mládež Řecka, Mladí italští komunisté, belgický COMAC, německé organizace FDJ a SDAJ a ruská RKSMb. Na těchto jednáních byly dohodnuty konkrétní společné akce a koordinace politické činnosti. Kromě toho byly vedeny rozhovory s představiteli dalších organizací, například s mladými komunisty z Rakouska, Maďarska, Ukrajiny ale i Brazílie, Mexika či Srí Lanky. Informace o dění na blízkém východě obdržela delegace na jednáních s představiteli Sýrie a Palestiny. Z lokálních organizací byli kontaktováni zástupci Zimbabwe, Svazijska a dalších zemí subekvatoriální Afriky. Mimořádně přínosné bylo jednání s vysokými představiteli Jihoafrické komunistické strany a její mládeže o historii, současném postavení a taktice v procesu, který označují za národně demokratickou revoluci.
Spolu s kubánskou delegací navštívili festival i některé z dětí pěti kubánských hrdinů vězněných v USA po křivé obžalobě ze špionáže. Návštěvníci festivalu tak měli možnost získat osobní zkušenost z rozhovoru s nejbližšími příbuznými v USA nespravedlivě vězněných kubánských občanů. Představitelé českého Komunistického svazu mládeže pořídili videozáznam svého rozhovoru s Antoniem Guerrerem, jedním ze zmíněných dětí, který bude zveřejněn na internetových stránkách http://www.ksm.cz.
S podporou českého přípravného výboru přijela na festival i zástupkyně Komunistické mládeže Polska Ludmila Dobrzyniecka, která hovořila na evropském semináři o zákazu komunistických symbolů v Polsku a účastnila se řady dvoustranných jednání. Ludmila, která byla platným členem delegace, ocenila možnost se festivalu zúčastnit a chystá se zprostředkovat jeho průběh polským komunistům.
Na závěr festivalu byla vydána Deklarace, kterou sestavili vedoucí jednotlivých delegací. Deklarace mj. vyjadřuje solidaritu s organizacemi napadanými antikomunismem v zemích, mezi nimiž výslovně figuruje i Česká republika, solidaritu účastnických organizací se socialistickou Kubou a s bojem hnutí odporu v imperialismem napadených a okupovaných zemích.
Festival byl zakončen v úterý dne 21. 12. 2010 pochodem k prezidentskému paláci a kulturním programem. Delegáti se z festivalu vrátili s úkolem usilovat o naplnění hesla festivalu: "Poražme imperialismus, za svět míru, solidarity a společenské přeměny".
Video ze zahájení 17. světového festivalu mládeže a studentstva
Mládež míří na 17. světový festival mládeže a studentstva v Jižní Africe
Tisíce zástupců , komunistických, antiimperialistických a pokrokových hnutí mládeže z celého světa se mobilizují k účasti na 17. světovém festivalu mládeže a studentstva, který se bude konat 13. 12. - 21. 12. 2010 v Pretorii v Jihoafrické republice, tedy v zemi, která ne tak dávno zlomila vládu apartheidu bílé menšiny. Hlavním pořadatelem festivalu je Světová federace demokratické mládeže.
A stejně jako v případě minulých festivalů, z nichž zatím poslední se uskutečnil v roce 2005 ve Venezuele, se na něj chystají i zástupci české mládeže, aby mohli získat nové zkušenosti při setkáních se svými zahraničními partnery. Festival, jehož hlavní heslo zní: "Poražme imperialismus, za svět míru, solidarity a sociálních změn!" je totiž především velkou školou. Jeho účastníci mohou vedle příležitosti navázat kontakty s mladými lidmi ze všech obydlených kontinentů navštívit například velké množství konferencí, seminářů, workshopů a besed, jejichž témata sahají od práva na bezplatné vzdělávání, boj proti omezování pracovně-právního zabezpečení mladých, přes odpor vůči militarismu USA, EU či NATO, budování vojenských základen imperialistických zemí, boj proti okupacím, antikomunismu, systému mediální manipulace až po zápas proti rasismu a homofobii. V programu festivalu, jenž je současně vyjádřením solidarity zemím, které přímo čelí agresím, okupacím a blokádám imperialismu, je rovněž jednání Anti-imperialistického tribunálu.
Provolání Světové federace demokratické mládeže k účastníkům festivalu praví: "Mládež bojovala, bojuje a bude pokračovat v zápase za veřejné, bezplatné a demokratické vzdělávání, za právo na práci se všemi odborovými právy, za demokratická práva, za právo na výlučně bezplatný přístup ke zdravotní péči, sportovnímu vyžití a kultuře, za ochranu životního prostředí, suverenitu, za důstojný život, přátelství, solidaritu a mír mezi národy světa. Žádná imperialistická kampaň, pavědecká školní učebnice, kulturní průmyslová mašinerie, nacionalistický sentiment, rasové předsudky, imperialismem podporované separatistické hnutí, etnický či náboženský konflikt rozdmýchávaný imperialismem nemůže zastavit úspěchy boje mládeže a všech pracujících proti vykořisťování člověka člověkem."
Pro zajištění účasti zástupců české a moravské levicové mládeže byl založen Český národní přípravný výbor 17. světové festivalu mládeže a studentstva, který zahrnuje zástupce mládežnických organizací Komunistický svaz mládeže, SOS student, mladé členy KSČM, členy Společnosti česko-kubánského přátelství a nezávislé levicové aktivisty. V rámci zcela konkrétními činy naplňované mezinárodní solidarity by Český národní přípravný výbor rád pomohl i Komunistické mládeži Polska, která pracuje v podobně těžkých podmínkách jako mladí komunisté v České republice, a v případě zajištění finančních možností poskytne peníze na vyslání jednoho polského zástupce.
Účast na letošním festivalu je na rozdíl od těch předchozích o to důležitější, že Komunistický svaz mládeže, jakožto členská organizace Světové federace demokratické mládeže a tudíž organizace pověřená ustanovením Českého národního přípravného výboru, byl mohutně podpořen v době jeho ilegalizace velikým množstvím zahraničních organizací. Zásadní úlohu v rozsáhlé kampani mezinárodní solidarity s Komunistickým svazem mládeže sehrála právě Světová federace demokratické mládeže, jejíž prezident Tiago Vieira přijel několikrát do naší vlasti Komunistický svaz mládeže osobně podpořit. Mnohé akce organizované Světovou federací demokratické mládeže na podporu Komunistického svazu mládeže měly masový charakter. Účast zástupců české komunistické mládeže na festivalu, k níž Světová federace demokratické mládeže vyzvala, má být nejen demonstrací pokračování politické práce, ale především vyjádřením poděkování celému demokratickému světu za podporu v boji proti antikomunistickému zákazu. Tak jako tomu bylo vždy v minulosti, věříme, že i z letošního světového festivalu si jeho účastníci dovezou domů nejen množství informací a kontaktů ale také pozitivní nabití energií pro novou politickou práci.
